Peníze prochází žaludkem

Peníze prochází žaludkem

Paštiky se vyplatí sbalit do Norska a Dánska. Naopak levně nakoupíte potraviny v Rumunsku či Polsku

Čím chudší země, tím větší část ze svých měsíčních výdajů utrácejí její obyvatelé za jídlo. Každá čtrnáctá evropská domácnost si nemůže dovolit jíst obden maso. V kontrastu s tím zní drsně údaje, kolik se na starém kontinentu vyplýtvá a vyháže jídla.

Největší část výdajů ukrojí Evropanům včetně Čechů bydlení a s ním související platby. Za druhou dopravou se drží v těsném závěsu výdaje na jídlo a nealkoholické nápoje. Pro Čechy – s jejich pověstnou nechutí stěhovat se či dojíždět za prací – je jídlo dokonce druhou největší položkou spotřebních výdajů. Loni na potraviny a nealkoholické nápoje vydali 16 procent z celoročních útrat. Ročně utratí za jídlo 35 100 korun na hlavu, 3800 Kč pak padne za nealkoholické nápoje. Bez zajímavosti není, že na dalších 15 200 korun vyjdou útraty za stravování v restauracích či jídelnách.

Jak je to jinde v Evropě? Obecně platí, že v chudších zemích Evropy (či nových státech Unie) utrácejí lidé za jídlo větší podíl ze svých spotřebních výdajů než ti z bohatších koutů starého kontinentu. Nejhůře jsou na tom Rumuni, které přijde jídlo spolu s nealko nápoji na 27,8 procent peněz, které vydají za spotřební zboží. Následují Litevci a Estonci. Z takzvaných visegrádských zemí vydají na dlabanec víc než Češi všichni ostatní členové, tedy Slováci, Poláci i Maďaři. Naopak nejmenší díl z výdajů ukrojí jídlo a nealkoholické nápoje britským (8,1 %), irským a lucemburským domácnostem.

“To, že chudší lidé dají větší část ze svých příjmů na potraviny, vidíme po celém světě. Lidé řeší primárně tzv. nezbytné výdaje: potřebují se nasytit, pak někde bydlet. Na nezbytné výdaje, jako kulturu, restaurace, dovolené jim pak už nezbývá moc peněz, proto za ně i málo utrácejí,” říká hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. “A proto i chudší lidé jsou více ohroženi klimatickou změnou, která se bude projevovat výkyvy v úrodě, a tedy i výkyvy v cenách potravin. Mimochodem, právě nárůst cen potravin byl jeden ze spouštěčů Arabského jara a dalších konfliktů na Blízkém Východě,” dodává Navrátil.

Paštiky sbalit do Dánska a hlavně do Norska

Ve výše zmíněném Rumunsku přitom vyjde jídlo a nealkoholické nápoje ve srovnání s ostatními státy Evropské unie na nejméně peněz. Tamější ceny jsou na úrovni 66 procent průměru cen v celé osmadvacítce. Pro evropské turisty může být lákavé, že vedle potravin a nealkoholických nápojů jsou tam ze zemí EU nejlevnější i ty alkoholické. Zemí s druhou nejnižší cenovou hladinou potravin je Polsko, třetí pak Bulharsko. Ale ani čeští spotřebitelé si nemusejí zoufat. Potraviny jsou zde páté nejlevnější ze všech zemích EU, úroveň indexu cenové hladiny je na úrovni 84 procent průměru osmadvacítky.

Jak se tento index počítá? Vyjadřuje cenovou hladinu dané země ve vztahu k Evropské unii vydělením parit kupní síly (PPP) současným nominálním směnným kurzem. “Je-li index cenové hladiny země vyšší než 100, je dotyčná země relativně drahá ve srovnání se zemí či skupinou zemí (například EU), se kterou je srovnávána, zatímco pokud je index cenové hladiny nižší než 100, pak je země relativně levná ve srovnání s jinou zemí,” vysvětluje evropský statistický úřad Eurostat.

Nejdražší jídlo v zemích EU pořídíte v Dánsku, kde vyjde na 130 procent evropského průměru. Ale například náš jižní soused, Rakousko, je třetí nejdražší zemí z osmadvacítky. Na dovolenou se pak rozhodně vyplatí sbalit obrazné “paštiky”, pokud zamíříte do evropských zemí mimo Unii, jako je Norsko (index cenové hladiny potravin činí 163 %), Švýcarska (160 %) a na Island (148 %). A co pověstné Chorvatsko, kde si Češi vysloužili punc “paštikářů”? Vyplatí se sbalit jídlo na dovolenou už doma? Chorvatsko (97,4 %) je skutečně dražší než Česko (zmíněných 84 %), ale třeba ve srovnání s Itálií (111 %), nebo zmíněným Rakouskem (125 %), je to ještě výhodná dovolenková destinace, alespoň co se cen jídla týká.

Statistiky navíc nabízejí i mnohem podrobnější pohled na ceny jídla. Dá se tak zjistit, kde je nejdražší chleba, kde maso či mléko. Ze zemí evropské osmadvacítky je nejdražší pečivo v Dánsku, maso a ryby v suchozemském Rakousku, ovoce a zelenina v severském Finsku, mléko, sýry a vejce na ostrově Kypr. Nealkoholické nápoje pak vyjdou na nejvíc v Irsku a ty alkoholické na severu, konkrétně ve Finsku, Irsku a Švédsku. Jak jsme na tom v cenové hladině jednotlivých potravin v České republice? Nad průměrem EU u nás stojí oleje a tuky (101 %), drahé jsou také – celkem logicky – ryby (94 %). Relativně levné je pak maso (76 %), ovoce a zelenina (78,6 %) a pekárenské výrobky (79,5 % evropského průměru). Jen pro zajímavost: sousední Slováci jsou ve všech oblastech podle dat Eurostatu dražší.

Každá čtrnáctá domácnost si nemůže dovolit obden maso...

Eurostat zjišťuje i to, kde v Evropě si domácnosti nemohou dovolit jíst obden maso, ryby nebo vegetariánský bílkovinný ekvivalent. V celé osmadvacítce je to 7,2 % domácností. Tedy každá čtrnáctá rodina. Nejhorší situace panuje v Bulharsku, kde si jídlo s masem nemůže každý druhý den dovolit skoro třetina domácností, naopak ve Švédsku to je jen 1,5 procenta. Češi z tohoto pohledu příliš nestrádají, ostatně jak bylo zmíněno, maso je u nás relativně levné. Obden si ho nemůže dovolit 5,3 procenta domácností. Situace je tedy lepší než v celé Unii jako celku, z “visegrádských“ zemí mají menší podíl strádajících jen Poláci. Pohled na situaci v Česku se ale rázem promění, pokud se podíváme na různé druhy domácností, třeba na samoživitele/samoživitelky s vyživovanými dětmi či samostatně žijící seniory. V jejich případě si obden jídlo s masem nemůže dovolit přes 12 procent.

… přitom se ve velkém plýtvá

Zatímco část společnosti si nemůže dovolit pořádné jídlo, jinde se ve velkém potraviny vyhazují. Třetina všeho vyprodukovaného jídla na světě - tedy 1,3 miliardy tun - se podle dat Organizace OSN pro výživu a zemědělství vyhodí nebo znehodnotí. V Evropě připadá na jednoho člověka 96 až 115 kg vyhozeného jídla za rok.

Na to, kolik potravin se vyhodí v závodních jídelnách a rychlém občerstvení v České republice, se zaměřil unikátní výzkum Technologického centra Akademie věd, společnosti Median, Ústavu zemědělské ekonomiky a informací a organizace Zachraň jídlo. Vyplývá z něj, že z jednoho kilogramu připraveného jídla v průměru přijde nazmar 11 procent. Více než polovina vyhozených potravin (56 %) vzniká v kuchyních při přípravě, 14 % jde na vrub výdeje jídel a za 30 % jsou zodpovědní konzumenti. Z naměřených dat vyplývá, že se nejvíce vyhazuje zelenina a ovoce, které představují téměř čtvrtinu celkových potravinových ztrát a odpadu a vznikají převážně v kuchyni (jedná se obvykle o slupky, odřezky a košťály).

Experti v průzkumu odhadují, že v celé oblasti rychlého občerstvení v ČR se ročně vyprodukuje 18 338 tun potravinového odpadu a v závodních jídelnách 8 473 tun potravinového odpadu za rok. “Z měření také vyplynulo, že množství potravin vyřazených z prodeje v provozovně, ale stále ještě s možností využití pro lidskou výživu, se pohybuje v průměru mezi 1,8 až 24 kg na den a provozovnu,” říká manažerka projektu Lenka Hebáková z Technologického centra Akademie věd České republiky. Státní zdravotní ústav se ve studii, ve které se zabýval školními obědy, dopracoval ke zjištění, že průměrné množství odpadu činilo 99,8 gramů na strávníka a den.


Jídlo. Nejoblíbenější nákupy, které se platí kartou


Když už Češi vytáhnou v obchodě platební kartu, zhruba v polovině případů chtějí jejím prostřednictvím uhradit nákup potravin, vyplývá z dat o klientech České spořitelny, která má projekt Evropa v datech exkluzivně k dispozici.


Jen v období od července 2018 do června 2019 provedly dva miliony lidí přes 138 milionů transakcí, při kterých platili za jídlo. Nejčastěji kartu v supermarketech a dalších potravinách vytahovali Pražané, Středočeši a lidí žijící v Moravskoslezském kraji.


Data také vyvracejí zažité klišé, že lidé v seniorském věku milují hotovost a nové technologie - jako jsou platební karty - jim nic neříkají. Ve zmíněném období jen klienti České spořitelny ve věku nad 65 let zaplatili kartou při 25 milionech nákupů potravin. To je víc, než kolik jich uhradilli klienti banky ve věku do 29 let.


Jak to vypadá při placení za další druhy zboží a služeb?


“Z našich dat vyplývá, že jeden člověk ve věku 18-29 let udělal cca 64 transakcí za rok, zatímco člověk ve věku nad 65 let 61 transakcí. Mezi mladými a důchodci tak není na první podstatný rozdíl v používání karty za placení,” podotýká David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny. “Je nicméně pravda, že co se týče nákupů potravin, část transakcí za mladé dělají jejich rodiče, protože pořád velká část z nich bydlí u rodičů během studia na vysoké škole.“




Blahobytní čeští muži jsou “pupkáči” Evropy


Ani Řekové, ani Bulhaři, ale Češi. Po titulu největších pijanů piva na světě si mohou tuzemští muži připsat další vítězství, tentokrát v rámci ostatních evropských národů. Dají se považovat za největší “pupkáče“ starého kontinentu. Když Světová zdravotnická organizace sečetla počet mužů, kteří mají nadváhu či jsou přímo obézní, mezi Čechy se dopočítala k číslu 69,2 %. Nikde jinde v Evropské unii takový podíl nenajdete. Naproti tomu takových Estonců s nadváhou či obezitou je jen necelých 61 procent. Hubení jsou pak také Finové či Portugalci. Ani tuzemské ženy nepatří mezi ty s optimálním průměrným indexem BMI, ale porážejí například Italky či Španělky.



Mohlo by vás zajímat