Předsudečné násilí

S fyzickým násilím se vloni setkalo 12 % Českých mužů – nejvíc v Evropě. Předsudečnému násilí v minulosti čelilo až 58 % lidí s postižením

Česká společnost patří v Evropě k těm, které se v Evropě nejvíce potýkají s fyzickým násilím, vyplývá to z výzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva. Fyzicky bylo v posledním roce napadeno 12 % mužů, což je nejvyšší podíl ve 29 sledovaných evropských zemích. Další studie poukazují i na to, že postupem času posiluje takzvané předsudečné násilí vůči skupinám s menšinovou sexuální orientací či hendikepovaným. Oběti se navíc často bojí situaci nahlásit. Situaci by mohla pomoci novela trestního zákoníka, kterou připravuje Ministerstvo spravedlnosti. Její finální podoba je však podle odborníků stále v nedohlednu.

Česko se potýká s vysokou mírou fyzického násilí. Během posledních 5 let se jeho obětí stalo 16 % Čechů, což je druhá nejvyšší hodnota ve 29 sledovaných evropských zemích, vyplývá to z průzkumu Fundamental Rights Survey Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA). V EU se přitom s fyzickým napadením setkává průměrně „pouze“ 9 % obyvatel. Česko tak tento průměr převyšuje téměř dvojnásobně.

Čeští muži se s fyzickým násilím setkávají nejčastěji v Evropě

„Oběťmi násilí bývají podle průzkumu častěji muži a data za Česko to jen potvrzují. V tuzemsku bylo totiž během posledního roku napadeno 12 % mužů. Jedná se přitom o nejvyšší podíl v Evropě vůbec,“ upozorňuje Milan Mařík, analytik Evropy v datech. Žen v tomto období bylo napadeno 7 % a i v tomto ohledu Česko evropské hodnoty převyšuje, a to o dva procentní body.

Méně se s násilím, aspoň dle svých vlastních výpovědí, setkávají obyvatelé jižní Evropy a Balkánu. V posledním roce například fyzickému útoku čelila 2 % Italů či 1 % Malťanů. Vyšších hodnot pak dosahují společně s Českou republikou třeba Finsko, Estonsko či Francie. Za oběti fyzického násilí přitom považují výzkumníci z FRA ty, které někdo v posledních pěti letech udeřil pěstí, strčil do nich, škrtil je, tahal za vlasy či třeba kopal. Jedná se tudíž už o vážnější napadení.

Policie eviduje stabilní počet násilné kriminality, oběti ale útoky nehlásí

Podle Policie ČR se nicméně v posledních letech drží počet násilných případů, které musí řešit, na podobných hodnotách. „Z našich dat vyplývá, že počet případů násilné kriminality, tj. loupež, ublížení na zdraví, vydírání, omezování osobní svobody atp., byl v roce 2022 roven 13 180, v roce 2021 činil 11 958, v roce 2020 pak 12 247 a v roce 2019 13 606. Jinými slovy v kontextu posledních 5 let neevidujeme nárůst a i přes zvýšený nápad trestné činnosti (obecná kriminalita celkem, pozn. red.) v roce 2022 je násilná trestná činnost poměrně konstantní. Tyto statistiky jsou ale postavené na absolutním vyjádření počtu případů, kdy došlo k zahájení úkonů trestního řízení –⁠ jinými slovy nesledujeme přestupkové jednání, ale pouze trestné činy,“ říká Ondřej Moravčík, vedoucí oddělení tisku Policie ČR.

Většina napadených nicméně incident nikomu nenahlásí. V Česku se oběti během posledních pěti let na Policii obrátili jen ve 12 % procentech případů a ve 4 % vyhledali pomoc u jiné instituce či organizace. Napadení tak může být ve skutečnosti mnohem více.

20 % Čechů se stalo obětí domácího násilí

O závažnosti problematiky násilí v Česku mluví i řada dalších odborníků. Například průzkum výzkumné agentury Ipsos pro iniciativu Pod svícnem odhalil, že se 20 % Čechů již někdy stalo obětí domácího násilí. 64 % těchto obětí pak uvedlo, že se jednalo o fyzické násilí.

Za většinou napadení totiž stojí někdo, koho již oběť zná. V případě Česka 27 % obětí uvedlo, že na ně zaútočil někdo cizí. Shodně 27 % napadených Čechů odpovědělo, že je napadl známý či kamarád, a ve 14 % případů se dokonce jednalo o člena rodiny. Fyzickými útočníky většinou bývají muži, a to konkrétně v 73 % případů v Česku. Ženy pak útočily v 10 % incidentů. V Evropě v tomto směru vyniká Polsko, kde byla ve 39 % případech fyzického násilí agresorem žena (nebo skupina žen), vysoký podíl útočnic připadá i na Irsko či Spojené království.

V Česku přibývá předsudečného násilí

Speciálním případem násilí pak bývají případy, kdy agresor zaútočí na základě stereotypu či předsudku týkajícího se jeho nezaměnitelných osobnostních rysů. Ať už jde o barvu pleti, národnost, etnický původ, věk, víru, zdravotní postižení nebo sexuální orientaci, jedná se v takovém případě o tzv. předsudečné násilí. Na něj v poslední době upozorňuje hned několik výzkumů. Například Národní ústav duševního zdraví zveřejnil výzkum Být LGBTQ+ v Česku 2022, z nějž vyplynulo, že 52 % Čechů považuje projevy agrese vůči komunitě LGBTQ+ za rozšířené. V roce 2018 byl přitom tento podíl o 12 procentních bodů nižší. Stejně tak narostl podíl lidí, podle kterých je rozšířené i otevřené násilí vůči těmto lidem.

S předsudečným násilím se v minulosti setkalo 58 % lidí s postižením

Obětí předsudečného násilí se může stát kdokoliv. „Struktura předsudečného násilí se proměňuje spolu s tím, jak se vyvíjí společenské dění. Viděli jsme to s takzvanou uprchlickou krizí, kdy významně narostly útoky proti muslimům, migrantům a lidem, kteří hájili jejich práva. Viděli jsme to s útoky na lidi, kteří neodpovídají heterosexuálním a cisgenderovým normám. A vidíme to i dnes v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině, kdy se zvýšil počet předsudečných útoků vůči Rusům i Ukrajincům, včetně romských Ukrajinců,“ vysvětluje Václav Walach, analytik právnické organizace In IUSTITIA.

Často zůstává úplně skryto předsudečné násilí na lidech se zdravotním postižením. Podle výzkumu organizace In IUSTITIA se s ním ale někdy během svého života setkalo 58 % lidí s postižením. Přímo fyzicky napadeno bylo aspoň jednou během svého života 20 % z nich. Policii přitom toto jednání nahlásilo jen minimum napadených. Častým důvodem, proč se neozvou, tak je, že nenávistné projevy berou jako normální část života. Podobně tiší přihlížející si zase často řeknou, že se to prostě na internetu děje.

Kyberšikana přerůstá ve fyzické útoky

K fyzickému napadání totiž často dochází eskalací útoků na internetu a sociálních sítích. „S kyberšikanou coby posílání agresivních či výhružných zpráv či komentování nebo sdílení ofenzivního obsahu o dané osobě se setkal každý desátý Čech. Její obětí se ale stávají především mladí lidé, například u lidí ve věku 16 až 29 let byl kyberšikaně během posledních pěti let vystaven každý třetí. Jedná se přitom o třetí nejvyšší hodnotu v EU,“ doplňuje Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti T-Mobile Czech Republic, který jako operátor bojuje proti nenávistným projevům online.

Jak uvádí Moravčík z Policie ČR, situace stran kyberšikany se dlouhodobě spíše zhoršuje. „Kybernetická kriminalita trvale roste a skutečně existují případy, kdy verbální agresivita prostřednictvím sociálních sítí přeroste ve fyzické napadení.“

Novela trestního zákoníku je v nedohlednu

Největší problém v identifikaci a boji proti předsudečnému násilí tkví v jeho nedostatečném ukotvení v trestním zákoníku. Zatímco některé skupiny obyvatelstva totiž zákon před tímto způsobem agrese částečně chrání, jiné se v jeho statistikách ani neobjevují. Situaci by určitě pomohla novela trestního zákoníku, která je však zatím pouze ve fázi příprav. „Poslední informace máme takové, že novela trestního zákoníku je stále v nedohlednu,“ vysvětluje Václav Walach z In IUSTITIA.

„Nadále tak trvá stav, kdy je různým společenským skupinám poskytována různá míra ochrany před předsudečným násilím, což lze vnímat jako diskriminační. Hlavní problém spočívá v tom, že trestní zákoník explicitně nerozeznává některé charakteristiky, pro které se lidé stávají obětí předsudečné trestné činnosti, jako kvalifikovanou skutkovou podstatu. Typicky jde o sexuální orientaci, genderovou identitu, zdravotní stav, zdravotní postižení, ale i třeba věk. Pokud je například někomu ublíženo na zdraví proto, že je gay, není zde možné zvýšit trestní sazbu tak, jako tomu je třeba u trestných činů motivovaných politickým přesvědčením,“ doplňuje analytik.

Podle advokátky Petry Naskosové je potřeba předsudečné násilí přijmout jako společenské téma, o kterém se bude vést veřejná debata. „Společnost by se měla jasně vymezovat proti předsudečným útokům a jedním dechem se jednoznačně stavět za jejich oběti – ubezpečovat oběti předsudečného násilí, že nejsou neviditelní, že společnost chce tyto incidenty řešit a chce těmto obětem pomoci. Vedle toho je nezbytně nutné vzdělávat všechny subjekty orgánů činných v trestním řízení ve specifikách předsudečného násilí a ve specifickém přístupu k obětem předsudečného násilí. V neposlední řadě je pak důležité, aby se zlepšil přístup obětí ke službám (sociálním, právním, psychologickým), které jim pomohou hájit jejich práva a naplnit jejich potřeby,“ nastiňuje potřebná opatření advokátka.