Zaostávání Evropy za USA

Spojené státy jsou sice bohatší, panika z rozevírání nůžek mezi USA a Evropou ale může být přehnaná. Zlomit vaz nám však může pomalé zavádění AI

Spojené státy jsou dlouhodobě bohatší než státy Evropské unie dohromady – to potvrzují všechny relevantní ekonomické ukazatele. Je ale otázkou, jak moc reálně zaostáváme. Některé statistiky říkají, že se nůžky mezi EU a USA začaly v posledních letech rychle rozevírat, třeba kvůli nástupu AI. Nominální HDP na obyvatele EU v roce 2025 bylo 47 tisíc dolarů oproti americkým 90 tisícům. Toto číslo ale zkresluje silný dolar, EU reálně není o polovinu chudší než USA. Evropský technologický sektor se navíc po letech začíná vzmáhat.

Mezi západními ekonomy se aktuálně diskutuje o tom, jak moc je americký náskok nad Evropou reálný. Tento článek se nesnaží tuto otázku zodpovědět definitivně, ale srovnat klíčové úhly pohledu. Asi nejčastějším způsobem, jakým se měří prosperita ekonomiky, je nominální HDP na obyvatele. V roce 2008 představovalo HDP dnešních zemí EU 37 tisíc dolarů oproti americkým 48,5 tisícům dolarům, ekonomika USA tak byla o 30,7 % bohatší než ta evropská. Šlo o historicky nejnižší naměřený rozdíl, v roce 2001 dosáhl 115,8 % a v 60. letech dokonce přes 200 %. Pomyslné nůžky mezi EU a USA se ale začaly opět rozevírat po velké finanční krizi. Od roku 2022 se tak americký náskok pohybuje v rozmezí 91–105 %.

Podle amerického ekonoma a držitele Nobelovy ceny Paula Krugmana je ale reálný ekonomický rozdíl mezi EU a USA podstatě menší. Nominální HDP se totiž srovnává v dolarech. To ale znamená, že pokud euro oslabí oproti dolaru, „uměle“ se tím sníží evropské HDP. A právě od velké finanční krize dolar výrazně posílil oproti euru. Platí to i dlouhodobě – pokud si srovnáme vývoj rozdílu evropského a amerického nominálního HDP a vývoj směnného kurzu dolaru vůči euru, zjistíme, že vypadají velmi podobně.

Rozdíl v životní úrovni mezi Evropou a Amerikou je dlouhodobě podobný

Rychlý růst nominálního HDP nemusí nutně znamenat, že se v dané zemi najednou žije mnohem lépe. Ekonom Tomáš Sedláček vystihuje tento paradox na případu zbrojení Mordoru v Pánu prstenů: „Mordor by měl roční růst HDP 23 % až 32 %. Mezitím ekonomika Roklinky, kde žijí elfové, by rostla o nulu. Kde byste žili raději?“ Ptal se Sedláček v nedávné diskuzi. V mnoha ohledech je život v Evropě kvalitnější než v USA – máme o 3 roky delší naději dožití, nižší kojeneckou úmrtnost i obezitu dospělých. Američané mají 6,7x vyšší vražednost a 4,8x vyšší podíl uvězněné populace.

Mnohem lépe než nominální HDP reflektuje průměrnou životní úroveň obyvatel dané země HDP v paritě kupní síly (PPP). A co je zásadní – není tolik zkreslováno vývojem měnových kurzů, je tedy spolehlivější.

Máme dva způsoby, jak HDP v paritě kupní síly hodnotit. Za vhodnější pro meziroční srovnání se převážně považuje tzv. měření ve stálých cenách na obyvatele. Podle něj se náskok americké ekonomiky od 90. let pohybuje v rozmezí 30–40 %, což je mnohem méně, než co ukazuje nominální varianta HDP. Od pandemie COVID-19 a ruské invaze na Ukrajinu se ale náskok USA zvýšil, a to z 33,8 % v roce 2019 na 38,9 % v roce 2024. Je však potřeba zdůraznit, že i toto měření má své problémy. Právě metodika Spojených států vede k navyšování jejich měřeného náskoku, často totiž nadhodnocuje jejich pokrok v IT sektoru.

Krugman na platformě Substak upozornil na skutečnost, že USA zvyšuje náskok své ekonomiky nad tu evropskou v podstatě jen v IT sektoru. „HDP na obyvatele ve stálých cenách rostl v Kalifornii – s jejím rozsáhlým technologickým sektorem – podstatně rychleji než v Texasu. Vláda Texasu si ale [na rozdíl od EU] nenechává vypracovat varovné zprávy o své klesající konkurenceschopnosti,“ poznamenává Krugman. Podle něj si totiž uvědomují, že z pokroku v kalifornském IT sektoru budou těžit i oni a celý svět.

Ekonomický výkon se dále hodnotí pomocí produktivity práce, která reflektuje odlišnosti v počtech pracovníků a délkách pracovní doby. „Rozdíly v produktivitě můžeme měřit pomocí HDP na odpracovanou hodinu. A abychom odstranili rozdíly v cenách a devizovém kurzu, můžeme i zde použít paritu kupní síly,“ vysvětluje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. „Podle tohoto ukazatele byla produktivita v eurozóně o zhruba 12 % nižší v polovině 90. let. V roce 2024, za který máme poslední číslo, byla nižší o 14 %. Srovnání dvou časových bodů ukazuje zaostávání. Ale ne nijak dramatické. Dynamika ale během tohoto období byla dramatická. Rozdíl se zvětšoval až do finanční krize na zhruba pětinu. V letech 2010 až do COVIDu se naopak snížil na 10 %, tedy polovinu. Evropa umí dotahovat produktivitu. Dánsko, které bylo před finanční krizí o 10 % pod produktivitou USA, tak nyní je naopak 8 % nad Spojenými státy. Tento příklad ukazuje, že i země s regulacemi EU dokáže, pokud se zvládne vnitřně reformovat, růst velmi silně a zároveň ne na dluh,“ komentuje Navrátil.

Evropská AI alternativa existuje, ale nejspíš nebude stačit

Podle Krugmana není klíčové, kdo poskytuje high-tech produkty a služby jako AI, ale kdo je může používat, a tím pádem zvyšovat produktivitu své práce. K americké AI totiž mají přístup Američané i Evropané.

Problém je ovšem v tom, že Američané zatím AI zapojují do své práce výrazně rychleji než Evropané. Podle Federal Reserve Bank of St. Louis 43 % amerických pracovníků už AI při práci používá, ale třeba v Německu je to jen 31,5 % a ve Francii 28,1 %. Pokud tento trend bude pokračovat, americká ekonomika bude z nástupu AI posilovat výrazně více než evropská. Nehledě na to, jestli se evropské zaostávání doteď „skutečně“ zhoršovalo, minimálně v následujících letech má Evropa zaděláno na problém.

Zároveň ani rovný přístup k AI nemusí být do budoucna zaručený. Měsíc po vydání Krugmanova článku firma Anthropic na příkaz americké vlády dočasně pozastavila uživatelům ze zahraničí přístup k nejnovějším AI modelům Claude, a to údajně z bezpečnostních důvodů. Na rizika vypínání amerických technologií jsme upozornili i v nedávné analýze. Používat americkou AI zároveň znamená posílat do zahraničí velký objem peněz, který se do budoucna bude zvyšovat.

Na rozdíl od jiných technologií, jako jsou cloudové či platební služby, může být omezení přístupu k AI motivováno i nedostatečnými kapacitami. AI totiž vyžaduje enormní množství elektřiny a datových center. Skupina odborníků na AI vypracovala hypotetický „černý scénář“ Europe2031.ai pro dalších několik let, ve kterých by se Evropě nepodařilo americkou AI dohnat a následně by Spojené státy Evropanům přístup k AI výrazně omezily. Nakonec by se z EU mohl stát v podstatě vazal USA závislý na alespoň omezeném přístupu ke špičkové americké AI. Nutno ale dodat, že scénář se nesnaží o precizní předpověď, spíše o velmi extrémní variantu, která má vyvolat diskuzi o hrozbách této závislosti.

Aby však mohla Evropa získat na americké AI větší nezávislost, musí mít alternativní produkt. Dosud nejnadějnějším AI projektem v EU je Mistral. Ten nabízí svým uživatelům i možnost stažení AI modelu přímo do počítače – OpenAI nabízí takovou variantu modelu ChatGPT jen omezeně a Claude od Anthropicu běží pouze v datových centrech. Osobní počítače jednotlivých uživatelů sice nemohou nabídnout tak velkou výpočetní kapacitu, Mistral však může být atraktivní pro firmy a státy, které mají obavy z posílání svých dat ven do datového centra. A to zvlášť v době, kdy agresivní politika Donalda Trumpa vyvolává v Evropě obavy ze závislosti na amerických digitálních službách. Podle Forbes tak může Mistral představovat dobrou alternativu.

S potřebou větší bezpečnosti mohou sice Mistralu přijít noví zákazníci. Ten však podle Forbes výrazně zaostává za americkými i čínskými modely. V případě státní správy, kde je bezpečnost často důležitější než výkonnost, to nemusí být nutně problém. A i když Mistral už má několik zákazníků i mezi velkými firmami, můžeme asi předpokládat, že u většiny soukromého sektoru zvítězí příslib vyššího výkonu.

Evropské investice do technologií jsou roztříštěné. EU má plán, jak je propojit

Důvodů pro evropské zaostávání v AI je bezesporu více, jedním z nejzásadnějších ale budou peníze – OpenAI dosud získalo financování ve výši 186,8 miliard dolarů, Anthropic 139,4 miliard a xAI Elona Muska 42 miliard. Mistral doteď vybral pouze 3,1 miliardy dolarů.

V EU sice už máme společný trh se zmíněným „volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob.“ Zatímco zboží a osoby se ale pohybují poměrně snadno, služby a kapitál stále narážejí na spoustu bariér na hranicích mezi státy EU. Francouzský Mistral ani nemohl využít plný potenciál 450milionového evropského trhu a i když je často vnímán jako „evropská alternativa,“ zásadní roli v jeho financování sehrál americký kapitál.

Dobrou zprávou je, že na úrovni EU už je snaha tento problém řešit a vybudovat skutečnou „unii kapitálových trhů“. Ta by umožnila nejen snadnější investování napříč EU, ale také vznik nových větších investičních celoevropských fondů, které by teoreticky mohly konkurovat i těm americkým. Nejde přitom o nový nápad, veškeré dosavadní pokusy v EU ale vždy narazily na nesouhlas některých národních vlád.

Technologičtí experti z Ameriky se stěhují do Evropy

Dokončení „unie kapitálových trhů“ je sice několik let daleko, už dnes ale evropské investiční a technologické prostředí posiluje. Tzv. „venture kapitálové investice“ do startupů v Evropě se za poslední dekádu zečtyřnásobily a i když jsou stále daleko za USA, EU v nich alespoň překonala Čínu. Za stejnou dobu také podle Eurostatu vzrostl podíl zaměstnanců v informačních a komunikačních technologiích z 3,5 % na 5 %. Dlouhodobě z Evropy odcházeli technologičtí specialisté do USA, během roku 2024 se ale tento trend obrátil a dnes jich přichází více z Ameriky do Evropy.

S určitou opatrností tedy můžeme říci, že se technologický sektor v Evropě začal vzmáhat. Americkou AI minimálně po stránce výkonnosti už nejspíše nedožene, svůj prostor si ale možná najde sice pomalejší, ale zato bezpečnější alternativa v podobě Mistralu. „Závod v AI už téměř určitě nevyhrajeme. Evropa ale stále patří mezi nejbohatší, nejvzdělanější a nejpropojenější regiony světa, nezapomínejme na to, že má obrovský potenciál,“ hodnotí analytik Evropy v datech Adam Trunečka.

„Globální ekonomika budoucnosti bude stát i na zelených technologiích, kde má EU v mnoha oblastech silnou startovací pozici. Trumpova administrativa tu svou naopak podkopala. Šanci možná máme ještě v budoucím soupeření o vesmírné zdroje. Zaostávání za USA ve velkých inovacích nemusí být nezvratný trend, je ale na EU a národních vládách, jestli s ním něco udělají,“ uzavírá Trunečka.