Mladí a duševní zdraví
Dětí a mladistvých na psychiatrických ambulancích v Česku přibylo za 14 let o více než 60 %. Pomoci s prevencí mohou podpůrné programy v regionech
Ve světě žije s duševní poruchou každý sedmý člověk ve věku 10 až 19 let. V evropském regionu dle WHO navíc od začátku tisíciletí došlo k nárůstu duševních onemocnění mezi mladými z 10 % téměř na 14 %. Nárůst potvrzují i česká data. Počet dětí a dospívajících do 20 let léčených na psychiatrických ambulancích stoupl od roku 2010 do roku 2024 o více než 60 %, přičemž počet akutních psychiatrických hospitalizací dětí a mladých do 19 let se za poslední dekádu více než zdvojnásobil. Do nárůstu obtíží se může promítat rychlost společenských změn nebo tlak na výkon. Nepomáhá ani nejistota, se kterou se mladí i celá společnost teprve učí vyrovnávat. Tyto problémy vedou u mnohých mladých k tragickému konci – koneckonců globálně je sebevražda ve věkové skupině 15 až 29 let třetí nejčastější příčinou úmrtí.
Dynamika změn a vývoj technologií mají zásadní dopad na duševní zdraví mladých lidí. Duševní poruchou trpí celosvětově zhruba každý sedmý člověk ve věku 10 až 19 let, přičemž většina případů zůstává nerozpoznaná a neléčená. Deprese, úzkost a poruchy chování pak patří podle Světové zdravotnické organizace (WHO) mezi hlavní příčiny onemocnění a neschopnosti u dospívajících. Jak je situace mezi mladými vážná, ukazuje také statistika, že globálně vychází u věkové skupiny 15 až 29 let sebevražda jako třetí nejčastější příčina úmrtí.
Jak to s duševním zdravím mladých vypadá v kontextu Evropy, ukazuje nedávná zpráva WHO o duševním zdraví dětí a mladistvých v evropském regionu (ten zahrnuje vedle ‚klasických‘ evropských států také třeba Izrael nebo Arménii). V této oblasti figuruje sebevražda mezi lidmi ve věku 15 až 29 let jako dokonce vůbec nejčastější příčina úmrtí, přičemž mladí muži takto ukončují svůj život třikrát častěji než mladé ženy.
Data přitom naznačují, že se situace dlouhodobě zhoršuje. Zatímco v roce 2000 žilo s nějakým duševním onemocněním 10,1 % evropských mladých do 19 let, do roku 2023 jejich podíl narostl na 13,9 %. Data naopak naznačují úbytek poruch spojených s užíváním návykových látek: z 1,1 % v roce 2000 na 0,8 % v roce 2023. „Může zde jít o kombinaci skutečné změny v chování mladých lidí, účinky preventivních opatření v oblasti alkoholu a drog, přesun k jiným formám rizikového chování i rozdíly ve způsobu měření,“ komentuje tento vývoj Bára Pšenicová z organizace Nevypusť duši. Do nárůstu duševních obtíží se pak podle ní promítá zejména rychlost společenských změn, nejistota či tlak na výkon. Nepomáhají ani zvýšené nároky, v reakci na které si jednotlivci i celá společnost teprve vytvářejí funkční strategie.
Pravidelnou skleslost zažívá 43 % patnáctiletých Češek, u jejich chlapeckých vrstevníků je to „jen“ necelá pětina
Dle dat studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children), která hodnotila stav dětí ve věku 11, 13 a 15 let v průběhu roku 2022, se v řadě indikátorů týkajících se fyzického i duševního zdraví Česko pohybuje kolem průměru a v některých dokonce patří k lepší polovině. Například průměrná životní spokojenost patnáctiletých chlapců je v Česku 5. nejvyšší v EU.
„V životní spokojenosti bohužel můžeme sledovat výrazný rozdíl mezi pohlavími, přičemž se tato mezera prohlubuje s věkem. Zatímco u jedenáctiletých je rozdíl mezi českými dívkami a chlapci ještě relativně malý, 7,9 bodů z 10 oproti 8,2 z 10 ve prospěch kluků, po patnáctých narozeninách už hodnotí dívky svůj život v průměru o téměř celý bod hůře,“ přibližuje analytička Evropy v datech Hana Vincourová. Z mezery se pak stává spíše propast v případě negativních pocitů, jako jsou skleslost a osamělost. Častěji než jednou týdně se cítí sklesle podle vlastního hodnocení 43 % patnáctiletých Češek, ale jen 19 % jejich vrstevníků. A většinu času nebo pořád se cítí osaměle 31 % patnáctiletých dívek oproti 15 % chlapců.
Podstatné nicméně je, že tyto „genderové nůžky“ netrápí pouze Česko; naopak, rozevírají se napříč celou Unií. Itálie pak má s náskokem se skleslostí problém u obou genderů. Zde uvedlo pravidelnou skleslost dokonce 77 % patnáctiletých dívek a 35 % chlapců.
Dobrou zprávou je, že v EU patříme k zemím, kde méně dětí trpí problémy souvisejícími s užíváním sociálních sítí. Podíl patnáctiletých, kteří vykazují známky závislosti na nich, patří v Česku k nejnižším v EU: 4 % u chlapců a 9 % u dívek. V Rumunsku, které naměřilo nejvyšší hodnoty, jde o 18 a 28 %. Nabízí se nicméně otázka, proč se v této roli častěji ocitají dívky. „Vyšší podíl problematického užívání sociálních sítí u dívek může souviset s tím, že je častěji využívají pro vztahovou komunikaci a sebeprezentaci. Mohou tak být více vystavené sociálnímu srovnávání, tlaku na vzhled, hodnocení vrstevníků nebo sexualizovanému obtěžování. Zároveň je ale důležité nevyvozovat z toho jednoduchý závěr, že sociální sítě samy o sobě způsobují horší duševní zdraví dívek,“ dodává Bára Pšenicová z Nevypusť duši.
České děti nabírají kila. Více než váha samotná ale jejich psychiku ovlivňuje to, jak své tělo vnímají
S duševním zdravím dětí úzce souvisí i to fyzické. Právě na to, jak moc je pro wellbeing dětí určující váha, se na základě analýzy dat HBSC zahrnující také indikátory jako nadváha či body image, zaměřili výzkumníci z Univerzity Palackého v Olomouci. Z pohledu samotné váhy jednoznačně vyplývá, že české děti přibírají. Zatímco v roce 1998 se do rozmezí normální hmotnosti vešlo asi 82 % školáků ve věku 11, 13 a 15 let, v roce 2022 už to bylo jen 73 %. Podíl dětí vyloženě s obezitou se za stejné období zvýšil z 2,5 % na 6,3 %. S nadváhou nebo obézní byl v roce 2022 skoro každý třetí český chlapec a zhruba každá šestá dívka.
Důležitější než samotná váha je nicméně pro psychiku dospívajících to, jak své tělo vnímají. Nejhůře na tom zdaleka nejsou české děti s nadváhou, ale skupina takzvaných „štíhlých a nejistých“, což jsou školáci, kteří sice mají normální hmotnost, ale nahlížejí na sebe hůře, než odpovídá realitě. Riziko výskytu depresivních stavů je u nich více než dvakrát vyšší než u spokojených vrstevníků se stejnou váhou (27 % oproti 12 %), více než polovina z nich zažívá pravidelné pocity podrážděnosti a více než třetina se často cítí osaměle.
Do skupiny „štíhlých a nejistých“ spadají především dívky: v patnácti letech jde o 15 % z nich, zatímco u chlapců o 6 %. Výzkum ukazuje také to, že u štíhlých a nejistých se nejvíce ze všech skupin vyskytuje problematičnost užívání sociálních sítí. „Určitě se chceme vyvarovat tvrzení, že ‚štíhlost souvisí s problematickým užíváním sociálních sítí‘. Určitou roli může hrát celková nejistota relativně typická pro tuto část populace, která se mimo jiné projevuje i ve vztahu k vlastnímu tělu. Sociální sítě jsou prostředím, kde jsou lidé neustále vystaveni idealizovaným podobám vzhledu a častému srovnávání. A mladí lidé, kteří jsou se svým tělem nespokojení, mohou na sítích častěji hledat ujištění či potvrzení vlastní hodnoty,“ dodává k výsledkům studie Petr Baďura z Univerzity Palackého v Olomouci.
Stojí za tím mobily? Přímý viník se hledá těžko, plošné zákazy jsou kontroverzní
Ve veřejném prostoru se často nabízí jednoduché vysvětlení tělesného, duševního i funkčního „úpadku“ dětí a mladistvých: za přibývající kila, zhoršující se psychiku a výkon dětí mohou obrazovky. Data ale tak jednoznačná nejsou. Přímou souvislost mezi časem stráveným na sociálních sítích a obezitou například olomoučtí výzkumníci nenašli; jako rizikovější se ukázalo pouze problematické hraní videoher – tedy hraní v míře, kvůli které děti zanedbávají povinnosti a vztahy. Mezi dětmi, které stráví hrami do hodiny denně, je s nadváhou nebo obézních 19 %, naopak mezi hráči s denním časem u her 4 hodiny a více má kila navíc 31 %.
Česká vláda nedávno schválila zákaz používání mobilů a také dalších elektronických zařízení ve školách, přičemž má začít platit od září 2027. Na závěrech, které k tomuto rozhodnutí vedly, však nepanuje všeobecná shoda. Zatímco podle ministra školství se v praxi i z vědeckých studií potvrzuje, že zákaz mobilů vede k tomu, že se spolu děti o přestávkách místo scrollování baví, analýza týmu z brněnské Masarykovy univerzity nabízí na tuto problematiku střízlivější pohled. Ačkoli školní zákazy mobilů v posledních letech v různé podobě zavedla řada evropských zemí (například Francie nebo Nizozemsko), dle akademiků z Masarykovy univerzity plošné zákazy nefungují. Dle autorů reportu totiž duševní pohoda s přísným zákazem mobilů – tedy v hodinách i o přestávkách – nesouvisí. Dále se také ukázalo, že děti ze škol, kde již zákazy mobilů v nějaké formě platí, nemají méně symptomů online závislosti, ani nejsou méně vystavené kyberšikaně.
Mnohem větší vliv než zákazy má na duševní pohodu dětí podle odborníků to, zda si rodiče s dětmi o technologiích povídají a zajímají se o obsah, který zde konzumují. „Jde o takzvanou aktivní mediaci. Zeptejte se třeba dítěte na to, co ho na internetu či na telefonu baví, co tam dělá. Nechte si to ukázat, zahrajte si hru, která se mu líbí, podívejte se s ním na videa, která sleduje. Když uvidíte něco, co se vám nepozdává, proberte to s ním, domluvte se spolu na pravidlech používání. Technologie se rychle rozvíjejí, takže v dnešní době se asi neobejdete bez toho, abyste se i sami dovzdělávali, těžko vysvětlíte dítěti, co jsou úskalí algoritmického obsahu na sociálních sítích, když to sami nevíte,“ radí Lenka Dědková z Masarykovy univerzity.
S duševním zdravím mladých se pojí i rozmach umělé inteligence. Průzkum EU Kids Online mezi českými dospívajícími ukazuje, že 22 % dospívajících se s AI baví o svých obavách a starostech a 21 % s ní řeší své tělesné zdraví nebo kondici. Umělá inteligence se tak pro část dětí stává důvěrníkem u témat, kde dříve figurovali kamarádi, rodiče nebo odborníci.
Ambulantně léčených pacientů do 20 let na psychiatriích přibylo od roku 2010 o více než 60 %
Rostoucí tlak na duševní zdraví dětí se zřetelně propisuje do českého systému péče. Podle dat ÚZIS se počet ambulantně léčených psychiatrických pacientů do 20 let zvýšil ze zhruba 41 tisíc v roce 2010 na téměř 67 tisíc v roce 2024, což je nárůst o více než 60 %. Nejrychleji rostly počty léčených náctiletých. V kategorii 16 až 17 let se počet pacientů od roku 2010 do roku 2024 více než zdvojnásobil z 6 881 na 14 631, a podobně tomu bylo i ve skupině 18–19 let (ze 7 561 na 15 510).
Ještě strmější křivku vykazuje akutní psychiatrická péče u mladých. Počet akutních psychiatrických hospitalizací dětí a dospívajících do 19 let se dle dat ÚZIS zvýšil z 2 250 v roce 2015 na 5 058 v roce 2024, což je opět více než dvojnásobně, přičemž drtivá většina nárůstu připadá až na období po roce 2020. Podobně rostla i věková skupina 20 až 29 let, a to z 3 365 na 6 780 hospitalizací.
Otázkou zůstává, kdo se o rostoucí počty mladých pacientů postará. Podle dat WHO z roku 2024 připadá v evropském regionu na 100 tisíc obyvatel v mediánu jen 1,3 psychiatra a 1,5 psychologa specializovaných na děti a dospívající. Evropský region je však na tom v celosvětovém srovnání zdaleka nejlépe.
Prevence a včasný záchyt se vyplatí. Česko ale zatím hledá, jak na to
Nejúčinnější i nejlevnější je podchytit problémy s duševním zdravím dětí a mladistvých dříve, než přerostou v diagnózu vyžadující psychiatrickou péči. Jenže právě včasný záchyt je podle Báry Pšenicové v Česku stále nedostatečný. „Systém často reaguje až ve chvíli, kdy se potíže rozvinou do krize, specializovaná péče má dlouhé čekací lhůty a odpovědnost je roztříštěná mezi školství, zdravotnictví a sociální služby,“ popisuje Pšenicová. „Děti tak mohou systémem propadnout, přestože se první změny v jejich chování často projeví právě doma, ve škole nebo při volnočasových aktivitách.“
Z hlediska reálnosti a účinnosti dává podle ní největší smysl posílit schopnost škol a dalších lidí v přirozeném okolí dítěte potíže včas rozpoznat, bezpečně zahájit podpůrný rozhovor a vědět, kam dítě následně nasměrovat. „Pomohlo by praktické vzdělávání pedagogů, trenérů a rodičů v psychické první pomoci, dostupné metodiky a jasné krizové postupy ve školách, funkční místní propojení škol, pediatrů, poradenských, sociálních a nízkoprahových služeb,“ vysvětluje Pšenicová.
Bariérou včasné pomoci mohou být strach a nejistota dospělých, nejen nedostatek služeb
Náznaky, že duševní zdraví mezi českými středoškoláky nevzkvétá, přinesla také průběžná zpráva týkající se projektu Poslouchejme děti, když s námi mluví organizace Nevypusť duši. Ta na vzorku kolem 4 700 středoškoláků pocházejících ze škol v rámci 4 českých krajů odhalila, že daní studenti čelí psychické zátěži a nízkému wellbeingu a že jejich důvěra v dospělé na školách je znepokojivě nízká. Hodnocení, které probíhalo ve dvou fázích v různých lokalitách, přišlo s výsledky, že nízkým nebo dokonce velmi nízkým wellbeingem trpělo v prvním případě 65 a v druhém 55 % zahrnutých studentů. Zpráva zároveň upozorňuje, že vedle nedostatku služeb může být významnou překážkou včasné pomoci i strach a nejistota dospělých v okolí dítěte. „Řada dospělých má pocit, že jim rozhovory o duševním zdraví nepřísluší a že patří výhradně do rukou odborníků a odbornic,“ popisuje Pšenicová z Nevypusť duši. Zároveň ale zdůrazňuje, že nemá jít o náhradu specialistů, ale spíše o první ‚pomocnou ruku‘.
O to větší roli hrají preventivní a podpůrné programy v regionech. Může jít o nízkoprahové skupiny, komunitní projekty, iniciativy knihoven, skautské oddíly či dětské domovy, tedy místa, kde lze děti podpořit dříve, než se jejich potíže rozvinou. Že jde o téma, které rezonuje, potvrzuje například i zájem o letošní grantovou výzvu Komunita oporou duševnímu zdraví, za kterou stojí společnost T-Mobile ve spolupráci s organizacemi Nevypusť duši a Nadace VIA.
„Péče o duševní zdraví dětí a mladých lidí nezačíná až ve chvíli, kdy potřebují odbornou pomoc, ale mnohem dříve – v rodinách, školách a komunitách, které je obklopují. Právě proto jsme v T-Mobile grantovou výzvu zaměřili na prevenci a podporu projektů v regionech, kde bývá odborná péče často méně dostupná než ve velkých městech. Velký zájem 175 přihlášených projektů navíc ukázal, že lidé v místních komunitách mají chuť a energii vytvářet prostředí, které dětem pomáhá zvládat náročné životní situace včas a s potřebnou podporou. Přihlášené projekty byly navíc neobyčejně pestré: od škol, místních akčních skupin, sportovních oddílů a nízkoprahových center až po knihovny a nově vzniklé neformální sousedské iniciativy,“ říká Simona Dřízhalová, expertka udržitelnosti v T-Mobile Czech Republic.
V rámci výzvy získala finance na rozvoj svých aktivit mimo jiné také Středočeská vědecká knihovna v Kladně s projektem Knihovna pro duši zahrnujícím japonskou vypravěčskou metodu kamishibai. „Vypravěč postupně odkrývá velkoformátové ilustrace zasazené do dřevěného rámu a příběh doprovází živým vyprávěním. Děti nejsou jen pasivním posluchačstvem – příběh společně prožívají, přemýšlejí o něm a přirozeně se zapojují do diskuse. Ta se otevírá již během příběhu. Právě proto je kamishibai velmi vhodné pro práci s citlivými tématy, jako jsou emoce, vztahy, osamělost nebo bezpečné chování v online prostředí,“ přibližuje princip kamishibai Vendula Humlová ze Středočeské vědecké knihovny v Kladně.
Právě na to, že stále více dětí a mladých lidí se potýká s psychickými obtížemi, ale ne vždy vědí, kam se obrátit nebo se ostýchají vyhledat pomoc, projekt Knihovna pro duši reaguje: „Knihovna je jedním z mála veřejných míst, kam může přijít opravdu každý, a to bez objednání, bez doporučení a bez pocitu stigmatizace,“ popisuje Humlová, že staví právě na této přirozené otevřenosti knihoven. „Náš projekt propojí konzultace s psychology, preventivní vzdělávací programy využívající metodu kamishibai a sdílení našich zkušeností také s dalšími knihovnami napříč republikou, které od nás budou moci bezplatně získat kamishibai sady i metodiky práce s nimi,“ uzavírá Humlová příběh knihovny.