Sbohem, spalovací motory?

Sbohem, spalovací motory?

Kolik je v Evropě elektromobilů

Když kolem vás na české silnici projede elektromobil, je to pořád ještě trochu jako zjevení. V některých částech Evropy už ale tichá auta bez výfuků takovou pozornost nebudí. Stávají se totiž běžnou součástí provozu. Klasickým příkladem je Norsko, dobře si vede také Island. V Česku je zatím aut na elektřinu málo, předskočili jsme ale třeba sousední Polsko, které si v elektromobilitě vytklo odvážný cíl.

Auto má výfuk a jezdí doplňovat nádrž na benzínku. To už v budoucnu nemusí být pravda, protože auta se spalovacími motory mohou postupně vymizet. Nebo se minimálně přestanou prodávat.

Některé evropské země už se rozhodly, že prodej „klasických aut“ brzy zakážou. Například Dánsko minulý týden oznámilo, že prodej nových aut se spalovacími motory skončí od roku 2030. Do té doby chce mít na silnicích jeden milion aut na elektřinu.

Dánové v tom nejsou sami. Stále více zemí podporuje způsoby dopravy, které méně znečišťují ovzduší. V Norsku se „normální“ auta přestanou prodávat už v roce 2025. Do roku 2030 budou následovat Irsko, Nizozemsko nebo Slovinsko a do roku 2040 Francie a Spojené království.

Kdo znečišťuje ovzduší?
Podívejte se na
článek Česka v datech.

Jednou z možností, jak nahradit auta na benzín a naftu, je elektromobilita. Auta na elektřinu už v některých zemích přestávají být vzácností, za kterou se kolemjdoucí zvědavě ohlédnou, ukazují čísla Evropské observatoře pro alternativní paliva (EAFO), která sbírá údaje ze členských zemí EU a Evropského sdružení volného obchodu.*

Během posledních sedmi a půl let se nejvíce elektrických aut prodalo v Norsku (do poloviny letošního roku to bylo více než 203 000), Spojeném království (více než 162 000) a Německu (více než 154 000).

Více než elektromobily se pořád ještě více prodávají „normální vozy“. Podíl elektrických aut na celkovém prodeji už ale v některých zemích Evropy začíná být zřetelně viditelný. Každé třetí nově koupené auto v Norsku bylo loni elektrické. Na Islandu to bylo každé šesté a ve Švédsku každé dvacáté.

Ještě nějakou dobu ale bude trvat, než budou auta na elektřinu tvořit i významnou část evropského vozového parku. V samotném Norsku představují zatím jen 4,25 %. Další v pořadí je Nizozemsko s 1,35 % a Island s 0,86 % (údaje za rok 2017).

Které elektromobily nejvíc frčí

O trendech ve sdílení aut
psali kolegové
z portálu Česko v datech.

Mezi našimi sousedními zeměmi se elektromobily nejvíce prodávají v Rakousku, kde měly loni 2,2% podíl na celkovém prodeji nových vozidel a představují 0,24 % vozového parku. Od roku 2011 do poloviny letošního roku se tam prodalo 22 597 aut na elektřinu.

Přidat by naopak mělo Polsko, které představilo smělý plán, že do roku 2025 bude na jeho silnicích jezdit jeden milion aut na elektřinu. Zatím se jich ale za posledních sedm a půl roku prodalo jen 2 339. Na celkovém prodeji nových vozidel se loni podílely 0,07 % a v celém vozovém parku je jejich podíl zcela zanedbatelný.

V Česku se za posledních sedm a půl roku prodalo 2 307 aut na elektřinu, která tak měla 0,24% podíl na prodeji nových aut a 0,02% podíl ve vozovém parku. Do konce roku 2020 by u nás přitom mohlo být asi 17 000 elektrických aut, odhaduje ministerstvo průmyslu a obchodu v Národním akčním plánu čisté mobility.

Budoucí vývoj je ale těžké odhadovat. Záležet bude třeba na tom, zda budou jednou elektrická auta svými vlastnostmi konkurovat dnešním „normálním autům“, například pokud jde o dojezd na jedno nabití. Do vývoje mohou zasáhnout také nové technologie, jako například auta na vodík. Důležitou roli může hrát také hospodářský vývoj nebo zájem o sdílení aut, který může prodej nových vozů zbrzdit.

Dílčí úpravy v provozu distribučních sítí vyvolá hlavně nástup stanic s výkonem nad 50 kW a dobíjením v řádově vyšších desítkách tisíc domácností a firem.

Martin Schreier, ČEZ Distribuce

Nízký počet elektromobilů v Česku zatím příliš nezatěžuje elektrickou síť. „Na stávající úroveň spotřeby jsou přenosová síť i distribuční sítě dimenzovány dostatečně,“ říká za společnost ČEZ Distribuce mluvčí Martin Schreier. Dílčí úpravy v provozu distribučních sítí podle něj vyvolá hlavně nástup stanic s výkonem nad 50 kW a dobíjením v řádově vyšších desítkách tisíc domácností a firem.

„Předpokládané desítky tisíc elektromobilů, které by mohly na našich silnicích jezdit v horizontu let 2025–2030, si v kombinaci s nástupem instalací výkonnějších stanic vyžádají dodatečné investice. Tyto body jsou součástí opatření, která distribuční společnosti zahrnují do svých průběžných rozvojových plánů a souvisejících investičních nákladů,“ říká Schreier.


Jaký je rozdíl mezi elektromobilem a plug-in hybridem?


Jako „čistý elektromobil“ označujeme takzvané bateriové elektrické vozidlo (anglicky „battery electric vehicle“, zkratka BEV). Jako pohon mu slouží baterie, ve které se ukládá elektřina.


Plug-in hybrid je vozidlo, které kombinuje spalovací motor a elektromotor, a jeho baterii je možné dobíjet z elektrické sítě.


Přehled nejprodávanějších značek elektromobilů v Evropě v roce 2017:

  1. Renault Zoe: loni prodáno 30 683 vozů (od roku 2012 do konce roku 2017 se jich prodalo 90 529)
  2. Nissan Leaf: loni 17 460 (od roku 2011 prodáno 84 112)
  3. Tesla Model S: loni 15 561 (od roku 2013 prodáno 58 262)
  4. BMW i3: loni 14 562 (od roku 2013 prodáno 36 470)
  5. Volkswagen e-Golf: loni 12 902 (od roku 2012 prodáno 33 729)


Přehled nejprodávanějších značek plug-in hybridů v Evropě v roce 2017:

  1. Mitsubishi Outlander PHEV: loni prodáno 19 202 vozů (od roku 2013 do konce roku 2017 se jich prodalo 100 048)
  2. Volkswagen Passat GTE: loni 13 621 (od roku 2015 prodáno 31 772)
  3. Mercedes GLC350e: loni 11 285 (od roku 2016 prodáno 12 989)
  4. BMW 225xe Active Tourer: loni 10 872 (od roku 2015 prodáno 17 075)
  5. BMW 330e: loni 10 155 (od roku 2015 prodáno 18 939)


Zdroj: Evropská observatoř pro alternativní paliva (EAFO)


Češi si častěji kupují čisté elektromobily než plug-in hybridy. Loni u nás byly nejoblíbenějšími modely BMWi3 (109 vozů), Volkswagen e-Golf (68) a Nissan Leaf (58).

Celkově byl v Evropě loni neoblíbenější Renault Zoe (30 683 vozů) a mezi hybridy vévodil Mitsubishi Outlander PHEV (19 202 vozů). Bez ohledu na značku se v Evropě během posledních sedmi a půl let prodala 1 028 433 auta na elektrický pohon.

Ve světovém srovnání si Evropa nestojí nejhůř. Hranici jednoho milionu elektrických aut před ní překonala jen Čína, kde bylo loni podle údajů Světové energetické agentury 1,23 milionu aut na elektřinu. Ve Spojených státech to v roce 2017 bylo 0,76 milionu.

Máme si kde nabít?

S elektromobilitou má plány i největší česká automobilka Škoda. Příští rok chce začít vyrábět elektrickou verzi modelu Citigo s dojezdem asi 300 km. Koncem roku 2020 pak přijde větší elektromobil vycházející z konceptu Vision E, který by měl mít dojezd až 600 km.

V roce 2020 by chtěla Škoda Auto prodat celkem dva tisíce elektromobilů nebo plug-in hybridů. Do rozvoje elektromobility a digitalizace chce v příštích letech investovat asi dvě miliardy eur. Vyrábět auta na elektřinu nebo jiné čištější pohony ale nestačí. Zatím jsou totiž dražší než normální auta a jejich užívání s sebou nese určitou míru nepohodlí.

Nejde jen o technologie aut, ale také infrastrukturu zajišťující pohodlné nabíjení v celé EU, a efektivní opatření pro motivaci k přechodu na alternativní pohony.

Erik Jonnaert, Evropská asociace výrobců automobilů

„Aby byla alternativní vozidla pro spotřebitele atraktivnější, je třeba vytvořit správné prostředí. Nejde jen o technologie aut, ale také infrastrukturu zajišťující pohodlné nabíjení v celé EU, a efektivní opatření pro motivaci k přechodu na alternativní pohony,“ řekl k tomu šéf Evropské asociace výrobců automobilů Erik Jonnaert.

V Evropě je 118 599 veřejných nabíjecích míst s výkonem do 22 kW (údaj do poloviny roku 2018). Výrazně méně je těch vysoce výkonných (nad 22 kW) – a to 18 972. Celkem tedy 137 571 veřejných míst pro dobíjení.

Nejvíce veřejných dobíjecích míst mají Nizozemci (více než 43 000), Němci (více než 25 000) a Britové (téměř 17 000). V Česku počet stanic dosáhl do poloviny letošního roku dobře zapamatovatelného počtu 666. Do konce roku 2020 by tu podle zmíněného akčního plánu mělo být 1 300 nabíječek.

Německo započalo přípravy pro implementaci elektromobility do běžného života již před čtyřmi lety, zatímco Česko je teprve na začátku.

Jiří Kabelka, DEL

„Kvůli nedostatečně rozvinuté infrastruktuře je rozvoj elektromobility v České republice pomalejší než v jiných evropských zemích nebo ve Spojených státech amerických,“ říká k dosavadní situaci Jiří Kabelka, ředitel české společnosti DEL, která vyvinula vlastní vysokokapacitní nabíjecí stanici.

„Už nyní by plány pro výstavbu nových silnic a dálnic měly počítat s větším podílem elektromobilů, který bude nadále růst. To se však zatím neděje. Stát nevyužil příležitost podpořit rozmach elektromobility ani během současné rekonstrukce dálnice D1. Zapomínáním na budoucnost, která je v mnoha jiných zemích již realitou, se opět vzdalujeme Západu. Například Německo započalo přípravy pro implementaci elektromobility do běžného života již před čtyřmi lety, zatímco Česko je teprve na začátku,“ dodává.

Podle výkonné ředitelky Asociace elektromobility a inovativních technologií Kateřiny Sirotkové by se měla nabíjecí infrastruktura budovat mimo jiné z prostředků krajů a obcí či majitelů míst, kde elektromobily tráví více hodin. „Jsou to nákupní centra, parkovací domy nebo administrativní budovy. V zahraničí je to běžné,“ říká Sirotková, podle které se Česko v podpoře elektromobility zatím příliš spoléhá pouze na prostředky z Evropské unie.


Dobíjecí infrastruktura


Dobíjecí stanice lze členit podle různých kritérií. Například se jedná o tyto parametry:

  • Na základě výkonu rozlišujeme běžné dobíjecí stanice (do 22 kW) a vysoce výkonné dobíjecí stanice (nad 22 kW).
  • Stanice lze rozlišovat také podle typu dobíjení, a to na stanice se střídavým dobíjením a stanice se stejnosměrným dobíjením.
  • Liší se také způsobem připojení vozidla. Rozlišujeme stanice vybavené zásuvkou – do těch se vozidlo připojuje kabelem, který je součástí jeho příslušenství – a stanice s vlastním integrovaným kabelem.


Existují také různé modely dobíjení:

  • Pomalé dobíjení přes noc nebo přes den: probíhá na stanicích s výkonem mezi 3 až 11 kW. U dobíječky s výkonem 3 kW lze typicky počítat s tím, že se vozidlo plně nabije za 8 hodin. Jedna minuta dobíjení má zajistit dojezd na 0,3 km. Dobíječky s výkonem 11 kW dokážou auto nabít za 3 hodiny a jedna minuta dobíjení odpovídá dojezdu 0,8 km.
  • Standardní dobíjení na veřejnosti: probíhá na stanicích s výkonem do 22 kW. Orientačně lze počítat s plným nabitím průměrného vozidla za 1,5 hodiny. Jedna minuta dobíjení zajistí dojezd asi 1,6 km.
  • Rychlé/ultrarychlé dobíjení pro okamžité prodloužení dojezdu: výkon stanice je vyšší než 22 kW. V současné době může dosahovat až 50 kW, v budoucnu i více než 100 kW. Na 80 % lze průměrné auto obvykle dobít za půl hodiny. Jedna minuta dobíjení má zajistit dojezd na 4 km.


Zdroj: Ministerstvo životního prostředí ČR


Parkujte zadarmo

Rozvoj elektromobility lze samozřejmě podporovat také různými finančními i nefinančními výhodami pro řidiče. Může jít o přímé dotace, daňová zvýhodnění, bezplatný vjezd do center měst, bezplatné parkování nebo možnost využívat pruhy vyhrazené pro městskou hromadnou dopravu.

Přímé dotace mohli při nákupu elektrického auta od konce roku 2016 až do poloviny letošního roku využívat například Slováci. Pro čistý elektromobil byla k dispozici podpora ve výši 5 000 eur a pro plug-in hybrid 3 000 eur. Naši sousedé tento program podpory využili pro nákup celkem 523 elektromobilů a 266 hybridů, uvádí slovenský svaz automobilového průmyslu. Z vyčleněného balíku 5,2 milionů eur se ovšem nepodařilo vyčerpat 1,8 milionu. Tyto finance by měly podle ministerstva životního prostředí nyní sloužit pro výstavbu nabíjecích stanic.

Příkladem země, která elektromobilitu podporuje prostřednictvím daňových zvýhodnění, je Nizozemsko. Auta s nulovými emisemi tam nemusí platit registrační daň. Pro další automobily pak platí různé výše registrační daně v pěti úrovních rozdělených právě podle výše emisí. Bezemisní auta také nemusí platit silniční daň. Pro hybridy v tomto případě platí 50% sleva oproti normálním autům. Elektromobily a hybridy mají také snížený příplatek, který se v Nizozemsku platí v rámci daně z příjmu za soukromé užívání služebního auta, a využívání aut na elektřinu patří mezi investice, které si mohou firmy odečíst z daní.

Jako podporu pro všechny skupiny lze vnímat zvýhodněné podmínky parkování v Praze a u některých bankovních institucí také zvýhodněné podmínky úrokových sazeb. Podnikatelé mohou čerpat z úlev na silniční dani.

Kateřina Sirotková, Asociace elektromobility a inovativních technologií

V Česku je dotační podpora určena jen podnikatelům a municipalitám – tedy krajům, městům, obcím a jejich organizacím. „U podnikatelů podpora spadá do Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, kde se žádost o podporu na elektromobil téměř rovná náročnosti přípravy velkého investičního projektu. U municipalit je proces lehce příjemnější a podpora jde z národních prostředků,“ říká výkonná ředitelka Asociace elektromobility a inovativních technologií Kateřina Sirotková.

„Jako podporu pro všechny skupiny lze vnímat zvýhodněné podmínky parkování v Praze a u některých bankovních institucí také zvýhodněné podmínky úrokových sazeb. Podnikatelé mohou čerpat z úlev na silniční dani,“ vyjmenovává další výhody Sirotková.


*Evropské sdružení volného obchodu zahrnuje Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. EAFO sleduje také statistiky Turecka, které ovšem do tohoto článku zahrnuty nejsou.

Mohlo by vás zajímat