Svět proti plastu

Svět proti plastu

Evropa se jednorázových plastů zbaví do dvou let, Indie do roku 2022

Plastové výrobky na jedno použití jsou v nemilosti. Zůstává po nich totiž zbytečný odpad, který mimo jiné škodí v mořích. Stále více zemí tak vymýšlí způsoby, jak se jich zbavit. S nejrozsáhlejší strategií zatím přišla EU, jednorázové plasty chce ale vymýtit třeba i Indie.

Indie končí s jednorázovými plasty. Země, jejíž města jsou kvůli všudypřítomným hromadám smetí zosobněním celosvětového problému s odpady, se chystá vyhlásit zákaz používání některých jednorázových plastových výrobků už 2. října. Na toto datum připadá 150. výročí narození duchovního vůdce Mahátmy Gándhího. Rozhodnutí vlády oznámil premiér Naréndra Módí, který už dříve v létě řekl, že jeho země se chce jednorázových plastů zcela zbavit do roku 2022. Indie se tak staví vedle Evropy do pozice nejprogresivnějších velmocí, které bojují proti plastovému znečištění. S EU už Indie v této oblasti spolupracuje. Evropské technologie a zkušenosti například pomáhají při čištění indické řeky Gangy, která vedle čínské Jang-c’-ťiang patří mezi nejvíce znečištěné vodní toky světa.

(Pozn. red.: Po zveřejnění článku vyšlo najevo, že Indie zákaz šesti druhů plastových výrobků - plastových tašek, kelímků, talířů, malých lahví, brček a některých sáčků - prozatím odkládá. Chce prozatím pouze posílit existující předpisy týkající se výroby a používání některých výrobků, jako jsou polyethylenové sáčky nebo polystyren. Vláda chce také zlepšit povědomí o problematice plastů, informovala agentura Reuters.)

K boji proti jednorázovým plastům se připojují i další země. Letos v březnu se státy OSN dohodly, že jejich spotřebu výrazně sníží do roku 2030. Právě Indie a EU, ale také většina ostatních států chtěly přijmout odvážnější závazek a nejproblematičtějších jednorázových výrobků se do roku 2025 zcela zbavit. Rozhodnutí ale podle ekologických organizací zablokovaly Spojené státy. Právě USA s některými zeměmi západní Evropy jsou dnes přitom největšími producenty plastového odpadu. V přepočtu na jednoho obyvatele tam dosahuje roční spotřeba plastů okolo 100 kilogramů. To je výrazně víc než právě třeba v Indii nebo jiných asijských zemích, které produkují okolo 20 kg na obyvatele za rok.

Česko se - pokud jde čistě o plastové obaly - pohybuje pod evropským průměrem. Roční spotřeba plastových obalů u nás dosahuje asi 22,5 kg na hlavu. Průměrný Evropan pak za sebou nechá asi 32 kilogramů plastových obalů ročně. Jak ukazuje infografika, největšími producenty odpadu z plastových balení jsou v Evropě Irové.

Minimálně třetina Evropanů se už nějakou dobu používání jednorázových plastů vyhýbá, ukázal v roce 2017 průzkum Eurobarometru. Lidé se jednak obávají vlivu plastů na své zdraví (74%, v Česku 73%), ale především jejich dopadu na životní prostředí (87% Evropanů, 84 % Čechů). Ve snaze obejít plasty tak lidé přecházejí na jiné materiály jako papír či dřevo, nebo se soustředí na opakované používání plastových i jiných obalů, aby odpad vůbec nevznikl. Na tom staví i evropská strategie pro plasty, která zatím celosvětově představuje nejrozsáhlejší plán, jak se s plastovým znečištěním vypořádat. Do deseti let mají být podle ní všechny plastové obaly v EU recyklovatelné nebo znovuvyužitelné.

Restaurace bez zbytečných plastů

Nejvíce pozornosti zatím vzbudil evropský seznam jednorázových plastových výrobků, které už mají dostupné alternativy a od roku 2021 se nebudou moci prodávat. Patří mezi ně jednorázové plastové talíře, příbory, brčka, nápojová míchátka nebo boxy na jídlo a pití z polystyrenu. Firmy tak dostaly dva roky, aby se na změnu připravily. Některé z nich už plasty postupně vyřazují. “Jsme si vědomi stopy, kterou na planetě zanechává naše podnikání, a proto se již dlouhodobě zabýváme tím, jak ji zmenšit. Na naší strategii omezování plastů jsme začali pracovat již před dlouho tím, než se toto téma začalo objevovat v médiích. V různých fázích rozpracování a testování máme plán náhrady plastových obalů za alternativní. Příkladem již provedených změn mohou být dřevěná míchátka, která v České republice máme už více než 20 let. Stejně tak papírové tašky na objednávku s sebou nebo držáky na nápoje z recyklovaného papíru,” říká například ředitelka PR a komunikace McDonald’s v České republice Zuzana Svobodová.

Na konci loňského roku McDonald’s v Česku přestal používat plastové kelímky u džusů a šejků. Ročně se díky tomu podle Svobodové ušetří 42,8 tun plastu. Dalších asi 11,5 tun plastového odpadu ročně má pomoci ušetřit nový kelímek na zmrzlinu McFlurry, který nemá plastové víčko a je doplněn lehčí plastovou lžičkou. ”Kromě toho nyní testujeme ve 20 tuzemských restauracích papírová brčka místo plastové varianty. Na konci tohoto testu vyhodnotíme, zda je zavedeme plošně po celé republice. V momentě, kdy by kompletně nahradila plastovou variantu, omezí český McDonald‘s produkci plastů ročně zhruba o dalších 15,1 tun plastu,” říká Svobodová. Na nadnárodní úrovni už McDonald’s testuje i variantu kelímku s pítkem na bázi papíru, která by umožnila se brčkům zcela vyhnout.

Evropské země mají také do deseti let zajistit, že se zpět vysbírá 90 % plastových lahví od pití. Pomoci jim k tomu mohou například systémy zálohování, které už fungují v Chorvatsku, Dánsku, Estonsku, Finsku, Litvě, Německu, Nizozemsku nebo Švédsku. Minimálně třetina materiálu pro výrobu lahví také musí pocházet z již recyklovaného plastu. V tomto směru si své závazky stanoví i některé velké firmy. Výrobce a distributor Coca-Coly v Česku a celé střední a východní Evropě, společnosti Coca-Cola HBC, si tak například do roku 2025 předsevzala, že z recyklovaného materiálu nebo materiálu pocházejícího z obnovitelných zdrojů bude vyrábět 35 % svých PET lahví. Chce také pomáhat se sběrem odpadu v rozsahu odpovídajícím 75 % obalů používaných pro její nápoje.


Kroky EU směřující ke konci jednorázových plastů


Základní fakta

  • Země EU a europoslanci na jaře 2019 schválili omezení nejčastějších jednorázových plastů.
  • Výrobky, které mají dostupné alternativy, se už nebudou moci prodávat vůbec.
  • Tato legislativa (směrnice) pokrývá 70 % plastových výrobků tvořících odpad v moři.
  • Přijatá pravidla teď členské státy přejímají do svých národních předpisů (mají na to čas do jara 2021).
  • Podle výpočtů Evropské komise se díky tomu předejde ekologickým škodám, které by Evropu jinak do roku 2030 stály 22 miliard eur.
  • Směrnice mimo jiné upozorňuje na to, že bioplasty nelze počítat jako náhražky jednorázových plastů (= jsou také zakázané).


O jaké výrobky jde a co se má s jednorázovými plasty stát

Změny týkající se jednorázových lahví:

  • do roku 2029 mají členské země zajistit, že 90 % plastových lahví od pití se vysbírá zpět (například tak, že zavedou zálohování - to už existuje v Chorvatsku, Dánsku, Estonsku, Finsku, Litvě, Německu, Nizozemsku, nebo Švédsku)
  • do roku 2030 mají být plastové lahve vyráběny alespoň z 30 % z recyklovaného plastu
  • od roku 2024 musí být plastová víčka u těchto lahví připevněna k nádobě

Některé výrobky se už nebudou moci od roku 2021 prodávat:

  • tyto výrobky se už budou muset vyrábět z jiných materiálů, například ze dřeva nebo papíru
  • jednorázové plastové talíře, příbory, brčka, nápojová míchátka, tyčky k balónkům, plastové vatové tyčinky, boxy na jídlo a pití z polystyrenu

U některých výrobků musí členské země zajistit postupné snížení spotřeby:

  • státy mohou například usnadnit využívání alternativních či zálohovaných obalů, nebo používání jednorázových výrobků zpoplatnit
  • týká se plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků

Výrobci se mají podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady, úklidem či osvětovými opatřeními a dostanou pobídky k vývoji šetrnějších alternativ:

  • týká se nádob na potraviny, sáčků a obalů od brambůrků, cukrovinek apod., nápojových obalů a kelímků, cigaretových výrobků s filtry, vlhčených ubrousků, balónků a lehkých plastových tašek

Některé výrobky dostanou označení s návodem, jak se má odpad z nich odstraňovat, informacemi o přítomnosti plastů a dopadech na životní prostředí:

  • vztahuje se na hygienické vložky a tampony, vlhčené ubrousky, tabákové výrobky s filtry a nápojové kelímky

Osvěta:

  • země EU musí zvyšovat informovanost o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití, o možnostech opětovného používání a o nakládání s odpady z plastových výrobků



Nakupování bez obalu

Vedle používání udržitelnějších a alternativních materiálů ovšem v dnešní společnosti sílí snaha vyhnout se používání jednorázových výrobků úplně. Také evropská strategie vede státy k tomu, aby usnadnily třeba využívání zálohovaných nápojových kelímků a plastových nádob na potraviny. V Česku už dnes působí systémy vratných kelímků Otoč kelímekGoCup, které působí v několika tuzemských městech. Jeden zálohovaný kelímek dokáže nahradit až 500 jednorázových, kterých se u nás spotřebuje asi 350 milionů ročně. Denně se také v Česku vyhodí okolo 54 tun jednorázových obalů na jídlo. Tomu zase pomáhají předcházet systémy vratných obalů RekrabičkaVratné misky.

Do systému Otoč kelímek se zapojila i síť “cirkulárních” (tedy “oběhových”) kaváren v Praze, která se snaží snížit odpad v celém provozu kavárny. Z dosavadních zkušeností vzniklo i desatero cirkulární kavárny, které je k dispozici ke stažení. Často prý není potřeba hledat složité postupy. “Naše zapojené kavárny například jednoduše přestaly používat plastová brčka a další jednorázové plasty. A málokterý zákazník s tím měl problém. Třeba brčka jsou víceméně zbytečná v naprosté většině případů jejich používání,” vysvětluje Barbora Kebová z Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN), který za projektem cirkulárních kaváren stojí. Velké množství plastu lze ušetřit také při nákupu mléka ve vratných nádobách či velkých kanystrech nebo pytlích. Středně velká kavárna totiž spotřebuje okolo 100 litrů mléka týdně. “Dvě z našich kaváren začaly mléko odebírat v pětilitrových plastových pytlích. Jsou sice jednorázové, ale množství použitého materiálu je nesrovnatelně nižší, než kdyby ho nakupovaly v plastových lahvích nebo kartonech,” říká Kebová.

Klasické kavárny a restaurace mají ve snaze zbavit se jednorázových plastů a dalších odpadů lepší výchozí pozici než řetězce rychlého občerstvení, ve kterých jsou jednorázové obaly přímo součástí obchodního modelu. “Životní prostředí nám není lhostejné a jsme si vědomi toho, že množství našeho odpadu není zanedbatelné,” říká Zuzana Svobodová z McDonald’s. “Proto postupně navyšujeme podíl obnovitelných a k přírodě šetrnějších variant obalů. Zároveň nám ale záleží i na našich zákaznících a jejich pohodlí. Úplné vyřazení některých jednorázových obalů není zatím příliš reálné, ale nové cesty stále hledáme,” dodává. Postup je podle ní často složitý kvůli náročnému procesu výběru dodavatele. “Záleží nám na tom, v jakých podmínkách se konkrétní obal vyrábí, zda suroviny pro jeho výrobu pocházejí z udržitelného zdroje, zda lidé, kteří ho vyrábí, mají důstojné pracovní podmínky a zároveň zda je nás dodavatel schopen zásobovat ve velkém množství, v prvotřídní kvalitě konzistentně v čase,” vysvětluje Svobodová. Většina z vysbíraného odpadu v restauracích McDonald’s přitom pochází z materiálů na bázi papíru (88%). Firma ho dále posílá k recyklaci nebo k energetickému využití, stejně jako většinu dalšího odpadu, který se v restauracích vytřídí (v průměru 85 kg na jednu restauraci denně).

Pro jednotlivce a domácnosti, které se chtějí zbytečných odpadů úplně zbavit, se ale cesty postupně usnadňují. V Česku se například rozrůstá síť bezobalových obchodů, které lze vyhledávat na webu projektu Reduca. Svou síť stáčíren má i výrobce ekologické drogerie a kosmetiky Tierra Verde. “Od září 2016 jsme ušetřili 250 800 kilogramů obalového plastu - jednak zaváděním bezobalového prodeje, a také náhradou plastového obalu za papír tam, kde je to možné. V současné době lze naše čisticí a prací prostředky bezobalově zakoupit asi na 200 místech v Česku a na Slovensku, mimo jiné také ve třech prodejnách dm drogerie v Praze na Chodově, Pankráci a Černém mostě,” říká Nataša Foltánová z Tierra Verde.


Proč je potřeba dávat pozor na bioplasty


Bioplasty se vyrábějí například z kukuřičného škrobu nebo kyseliny polymléčné (PLA). Pro životní prostředí často představují ještě větší problém než “normální” plasty. Proč:

  • Nelze je recyklovat spolu s “normálními” plasty ve žlutém kontejneru, protože recyklační proces není uzpůsoben na jejich kombinování = když se bioplasty hodí do žluté popelnice, znehodnocují celou várku.
  • Tváří se jako kompostovatelné (= zcela rozložitelné), ale vědecké studie ukazují, že v přírodě zůstávají mnoho let, nebo se rozpadnou na menší částice, které vůbec nezmizí. Nepatří tedy ani do kompostu.
  • Zbavit se jich lze v podstatě jen spálením.
  • Je těžké je od “normálních” plastů odlišit.




Konec vývozů do Číny

Evropa musí svůj plastový problém vyřešit i kvůli tomu, že asijské země dávají postupně najevo stále větší nechuť použité plasty z jiných částí světa dovážet a zpracovávat. Asi 85 % vysbíraného plastového odpadu z EU putovalo až do roku 2018 do Číny, která ovšem právě loni přestala plastový odpad dovážet. Podobným směrem se vydává například Malajsie.

Celkem za sebou Evropané každoročně nechají asi 26 milionů tun použitého plastu. To váhou odpovídá více než bilionu půllitrových plastových lahví, tedy více než dvěma tisícům lahví na jednoho Evropana ročně. Největší měrou se na tvorbě plastového odpadu podílí plastové obaly (58 %). Průměrně se jich v Evropě 42,5 % zrecykluje. V Česku je to dokonce 59 %, což naši zemi řadí na čtvrtou nejlepší příčku v Unii. Každý obyvatel Česka přitom každý rok vytřídí průměrně 14 kilogramů plastů. K energetickému využití podle Eurostatu směřuje asi 32 % plastových obalů v EU. V Česku je to necelých 13 %.

Nejběžnější odpad na plážích? Cigaretové nedopalky

Seznamu zakázaných jednorázových plastů už v EU předcházela směrnice směřující k omezení igelitových tašek z roku 2015. Jednotlivé země samy rozhodují o tom, jakým způsobem jejich spotřebu sníží. Většina to řeší zpoplatněním tašek, které od ledna 2018 zavedla i Česká republika. Jen během prvního roku se pak jejich množství podařilo snížit na polovinu, spočítalo ministerstvo životního prostředí. V některých evropských zemích se jejich spotřeba snížila podle výpočtů Evropské komise ve srovnání s rokem 2016 až o 90 %.

Šampiony v zákazech výroby, distribuce a používání jednorázových plastových tašek jsou ale africké země. Kvůli méně efektivnímu systému svozu a zpracování odpadů je v řadě afrických států množství odpadků v ulicích nepřehlédnutelné a obtěžuje místní obyvatele, kteří zákazy vítají. Nestojí jim v cestě ani zástupci místního průmyslu, protože v Africe se vyrábí jen 1 % jednorázových plastů na světě. Naopak v Asii, která stojí za čtvrtinou světové výroby plastů, je zakazování složitější. Indonésie například v roce 2016 zpoplatnila jednorázové plastové tašky ve 23 velkých městech. I přes velký úspěch (v Jakartě si plastovou tašku nevzalo 40 % spotřebitelů a množství odpadu z jejich používání se snížilo o 55 %) program skončil po uplynutí zkušební doby 3 měsíců kvůli protestům ze strany obchodníků. Země se v současné době k zpoplatnění jednorázových plastových tašek vrací. Úplný zákaz byl zaveden na ostrově Bali, nicméně změny jsou pomalé a dále se potýkají s nevolí obchodníků.

Navzdory časté představě tvoří plastové tašky jen menší část plastových odpadů plovoucích v mořích a oceánech. Alespoň pokud vycházíme z každoročních dobrovolnických sběrů odpadků na plážích. Na pobřežích Evropy tvoří igelitky asi jen 5 % plastového odpadu, ačkoliv třeba u Baltského moře jejich podíl stoupá k 10 %. Nejběžnějšími plastovými odpadky jsou cigaretové filtry. Loni tvořily na evropských plážích třetinu a na březích Černého moře dokonce polovinu plastového smetí. Nedopalky ale panují i v globálním měřítku. Při loňském celosvětovém sběru odpadu pořádaném americkou nevládní organizací Ocean Conservancy se jich na pobřežích vysbíralo více než 2,4 milionu. Významnou kategorií odpadků jsou také jednorázové plasty pro přenášení nebo konzumaci nápojů. Víčka (téměř 7 %), brčka a míchátka (téměř 5 %), láhve (2,5 %) a kelímky a jejich víčka (1,5 %) dohromady tvoří asi 16 % plastového odpadu na evropských plážích.

Odpady se do oceánů dostávají ze skládek, skrz toky řek a odvodňovací kanály, při povodních, rybaření či těžbě, nebo je odhodí lidé na plážích. Ročně se přitom do oceánu dostane tolik plastových odpadků, jako kdyby se tam každou minutu vyklopil plný nákladní vůz. Při rychlosti, s jakou vyhazujeme produkty z plastů, může být do roku 2050 v oceánu dokonce více plastů než ryb. V mořích přitom plasty zasahují asi 700 druhů zvířat, včetně těch ohrožených. Ročně například plastový odpad zabíjí milion mořských ptáků. Zvířata se do odpadků mohou zamotat, poranit se o ně nebo si je splést s potravou. Plasty také mohou kontaminovat vodu nebo přímo organismus zvířete toxickými látkami. Zvlášť to platí třeba u zmíněných cigaretových filtrů - jeden nedopalek vyloučí podle studie San Diego State University za 24 hodin do 1 litru vody tolik chemikálií, že je smrtelná pro polovinu ryb.

Mohlo by vás zajímat